Pavla Gajdošíková: Na kurtu jsem si připadala jako v zoologické zahradě

Pavla Gajdošíková patřila v 90. letech k nejlepším českým tenistkám. V žebříčku WTA se dostala až na 60. místo a největším úspěchem byla účast ve čtvrtfinále Wimbledonu. Své zážitky z kariéry sepsala v knize "Tenis je dřina, tenis je hra", která vychází v nakladatelství Grada. My vám nabízíme ukázku.

Tenis jsem začala hrát v pěti letech. Zavedl mě tam táta, sám bývalý tenista a můj první trenér. Už jako malá jsem byla hodně soutěživá a pořád jsem chtěla vyhrávat. První turnaj jsem vyhrála v sedmi letech a od té doby jsem už prohrávat nesměla.
Jak jsem stárla, začala jsem s tenisem objíždět turnaje po celé republice. V té době jsem se poprvé setkala s tím, že na kurtu nezáleží jen na výkonu. Důležité bylo i to, s kým hrajete a z jakého klubu pocházíte. Pokud jste byli z menšího města a hráli jste proti někomu z Prahy nebo Brna, měli jste dopředu polovinu prohranou. Rozhodčí vám odpískají chybu, ať se děje, co se děje, a vy jim nic nevymluvíte.

Nejhorší to bylo na jednom turnaji ve Valašském Meziříčí. Hrála jsem s nějakou holkou z Prahy a od začátku jsem na kurtu slyšela jen řev rozhodčího. "Chyba!" řval pořád dokola, ať jsem míček trefila, nebo ne. Nakonec jsem to nevydržela a řekla jsem mu, že už toho mám dost. On se na mě podíval a řekl: "Tak jdi domů." A tím to pro mě skončilo.
Bylo mi to líto, protože jsem na ten turnaj přijela s tím, že chci vyhrát. Ale rozhodčí mi to znemožnil. V tu chvíli jsem si připadala jako v zoologické zahradě. Jako by někdo držel zvíře za mřížemi a ono se nemohlo bránit.

Od té doby jsem k rozhodčím ztratila důvěru. Věděla jsem, že na kurtu je jejich slovo zákon a že je nemá smysl se s nimi hádat. Jediné, co jsem mohla udělat, bylo hrát co nejlépe a doufat, že mi odpískají co nejméně chyb.
Tenis je krásný sport, ale zároveň je to i hodně tvrdá dřina. Musíte trénovat každý den, ať prší, nebo sněží. Musíte se umět překonat a vyhrávat i v situacích, kdy se vám zrovna nedaří. A musíte být silní nejen fyzicky, ale i psychicky.

Pokud chcete být úspěšní, musíte mít také štěstí. Musíte se narodit do správné rodiny, mít dobré trenéry a dostat se do správných klubů. A musíte se umět vypořádat s tím, že ne vždycky vyhrajete.
Tenis je hra, která mě naučila spoustu věcí. Naučila mě být silnou, vytrvalou a cílevědomou. Naučila mě, že se nikdy nesmím vzdávat a že i z prohry se dá poučit. A naučila mě, že štěstí není jen o tom vyhrávat turnaje, ale i o tom dělat to, co vás baví.