Peter Sodann

Jestliže by se mě někdo zeptal, kdo je pro mě největší osobnost v česko-německých kulturních vztazích, tak bych neváhal ani vteřinu. Peter Sodann.
Jeho příběhy z Porýní, duše východního Berlína a srdce Saské Lužice, jsou jeho rukopisem pro srozumitelnější svět. Obdivuji jeho otevřenost, statečnost, odvahu říkat nepříjemné věci, a to způsobem, který většinou vede ke kompromisu. Jeho život je příběhem stavitele mostů mezi národy.

Přátelil jsem se s ním tři desítky let. Byla to doba plná vzrušujících diskusí, plná nadějí a také plná pochybností. Ale vždycky vím, že je tu člověk, který díky své morální autoritě pomáhá k vzájemnému porozumění. A pomáhá především svým spoluobčanům, aby pochopili historii naší společné země. "Kdo není schopen se vyrovnat s naší minulostí, nemůže ani zvládnout přítomnost a budoucnost," říkává Peter Sodann.
A jeho příběhy o životě za Berlínskou zdí utvářely západoněmecké občany. "Nedokázali jsme si vůbec představit, co se dělo na východě. Jen díky Petrovi Sodannovi jsme získali ponětí o tom, jaké to je žít v diktatuře,"

říká mi starý přítel z Mnichova. Pro mě bylo nejdůležitější jeho vyprávění o prostředí, kde vyrůstal. O životě v komunitě, kde se všichni od mala znají. O farmářství, které formovalo jeho charakter. Pro mě, městského dítěte, který jsem vyrůstal v betonových sídlištích, byl jeho svět nedostižným snem.

Na druhé straně on byl zase v úžasu z mého vyprávění o tom, jak se bavím ve svobodné zemi. Nevyměnil by s nikým, byl si vědom toho, že to, co my máme, je pro jeho spoluobčany nedosažitelný ideál. „Můžete být na to hrdí,“

dodával vždycky. Ale jeho největším snem bylo vidět sjednocené Německo. A toho se dočkal.
Když mu byla udělena Německá cena za rozvoj spolupráce mezi východem a západem, řekl: „Je to ocenění, které patří všem lidem, kteří se v Československu, Polsku a Maďarsku za svobodu a demokracii nasadili.“

A ti lidé - to jsme my. Ti, kteří chtějí porozumět historii své země, ale také ti, kteří chtějí budovat lepší budoucnost. Lidem jako je Peter Sodann patří náš vděk. On byl jedním z nás. On byl člověk, který svou prací, svým životem, stavěl mosty mezi národy.
A já jsem hrdý na to, že jsem směl být jeho přítelem.