Plekanec

Slýchám to už od dětství. „Plekanec! Plekanec! Plekanek!“ řvou na mě lidi z ochozů. A já to miluju. Je to prostě moje hokejové jméno.
Na ledě jsem vždy všechno nechal. Každý zápas byl pro mě jako finále. Chtěl jsem vyhrát každý souboj, každou bitku, každou hru. A když se mi to nepovedlo, nenechal jsem si to pokazit náladu. Vždycky jsem se soustředil na další zápas a snažil jsem se být ještě lepší.
Hokej je moje vášeň. Miluju být na ledě a hrát s nejlepšími na světě. Je to úžasný pocit, když můžete reprezentovat svou zemi a hrát s tak talentovanými spoluhráči.
Ale hokej není jen o výhrách a prohrách. Je to také o lidech, které potkáte, a vzpomínkách, které si vytvoříte. Hrál jsem s mnoha skvělými hráči a trenéry a mám na ně skvělé vzpomínky.
Jednou z mých nejoblíbenějších vzpomínek je, když jsme vyhráli Stanley Cup v roce 2009. Byla to tak neuvěřitelná cesta a být součástí týmu, který vyhrál, bylo něco výjimečného.
Ale i když jsem vyhrál Stanley Cup, nikdy jsem neztratil ze zřetele to, co je pro mě nejdůležitější: rodina. Moje žena a děti jsou pro mě vším. Jsou mojí největší oporou a podporují mě ve všem, co dělám.
Když jsem na ledě, vím, že mi fandí. A to mi dává sílu bojovat do konce.
Hokej je moje práce, ale je to také moje vášeň. Miluju hrát a dělám to co nejlépe. Ale vím, že moje kariéra jednou skončí a až to nastane, budu mít spoustu skvělých vzpomínek, na které budu vzpomínat.
A až budu jednou starý a šedivý, budu vyprávět svým vnoučatům o tom, jak jsem hrál v NHL a jak jsem vyhrál Stanley Cup. A budou se mi smát a říkat: „Plekanec! Plekanec! Plekanek!“
A já se budu smát spolu s nimi. Protože to je moje hokejové jméno a já jsem na to hrdý.