Prokletý ostrov

Ocitl jsem se na zvláštním ostrově. Všude kolem mě byly stromy, které se v lehkém větru pohupovaly. Vzduch byl těžký a vlhký a vůně květin byla intenzivní.

Zahlédl jsem skupinu lidí. Vypadali jako domorodci. Měli tmavou kůži, dlouhé černé vlasy a nosili jednoduché oblečení.

Přiblížil jsem se k nim a pozdravil jsem je. Na můj pozdrav neodpověděli. Jen na mě zíraly svýma černýma očima. Po chvíli se otočili a beze slova odešli.

Zvláštní chování domorodců mě trochu vyděsilo. Rozhodl jsem se, že ostrov prozkoumám sám.

Cesta vedla přes hustý les. Stromy byly tak vysoké, že téměř zakrývaly slunce. Vzduch byl těžký a vlhký, jako by na mě někdo dýchal do krku.

Po pár hodinách chůze jsem narazil na jeskyni. Rozhodl jsem se, že v ní přespím.

Vešel jsem dovnitř a zjistil jsem, že jeskyně je obrovská. Byla plná stalaktitů a stalagmitů.

V tom jsem uslyšel za sebou nějaký zvuk. Otočil jsem se a uviděl jsem, jak se ze stěn vynořuje skupina domorodců.

Byly bledé a jejich oči svítily rudě. Vypadali jako démoni. Domorodci se ke mně přiblížili a já začal couvat.

Zastavil jsem se až u stěny a domorodci mě obklíčili. Bylo jich čím dál tím víc a já jsem věděl, že není úniku.

Domorodci se ke mně přiblížili a já zavřel oči, čekal na to nejhorší.

Najednou jsem ucítil, jak mě někdo chytá za ruku. Otevřel jsem oči a uviděl jsem muže. Byl vysoký a měl bílé vlasy a vousy. Oblečený byl v dlouhém bílém plášti.

Muž se na mě usmál a řekl: „Neboj se. Jsem tady, abych tě zachránil.“

Muž vzal mou ruku a vedl mě z jeskyně. Když jsme vyšli ven, slunce už zapadalo. Muž mě zavedl na pláž a ukázal mi, jak se dostat z ostrova.

Poděkoval jsem muži za záchranu a on mi řekl: „Ten ostrov je prokletý. Nikdy se na něj nevrať.“

Nastoupil jsem na loď a odplul z ostrova. Nikdy jsem se na něj nevrátil. Ale nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsem byl na prokletém ostrově.