Radka Třeštíková

Je to už téměř dva roky, co se moje milovaná babička vydala na svou poslední cestu. Bylo jí 95 let a žila požehnaný život plný lásky a radosti.
Když byla babička ještě dítě, Československo zažilo mnoho těžkých časů. Narušeno bylo vzdělání a výuka prakticky neexistovala. Ale i přes tyto těžkosti zůstala babička zvídavá a pracovitá. Po válce se vydala studovat na střední školu a poté na Univerzitu Karlovu, kde vystudovala češtinu a dějepis.
Babička byla vášnivou učitelkou. Milovala učení a svou vášeň předávala svým studentům. Vždy říkala, že učitel by měl být vzorem a měl by studenty nejen vzdělávat, ale také vychovávat.
Ale babička nebyla jen učitelka. Byla také skvělá maminka, babička a prababička. Měla velké srdce a vždy byla ochotná pomoci těm, kteří to potřebovali.
Jednou z věcí, které jsem na babičce nejvíc milovala, byl její smysl pro humor. Dokázala rozesmát každého a vždycky našla způsob, jak i v těch nejhorších chvílích najít něco pozitivního.
Babička byla skutečným pokladem. Byla to moudrá, laskavá a milující žena, která mi vždycky byla velkou oporou. Byla to moje nejlepší kamarádka a chybí mi každý den.
Na závěr bych chtěla říct, že si babičky vážím a nikdy na ni nezapomenu. Byla to ta nejlepší babička, jakou jsem si mohla přát.