Real – Cádiz aneb souboj na lodičkách

Ještě než začneme, ráda bych se svěřila s malým tajemstvím. Vždycky jsem se bála námořníků. Ne kvůli jejich hrubému chování nebo snad proto, že bych myslela, že mě odvlečou na svou loď. Ale protože nosili lodičky. Ano, přesně ty vysoké boty s tenkými podpatky. A já se vždycky bála, že se jim zaháknu o špičku podpatku a skončím s nohou v sádře.

Ale zpátky k zápasu. Real Madrid proti Cádizu. Dva týmy, které se na první pohled úplně nehodí k sobě. Real, gigant světového fotbalu, proti Cádizu, skromnému týmu z pobřeží Atlantiku. A přesto se to stalo. Cádiz přijel na Santiago Bernabéu a dal Realu gól už po třech minutách. A nebyl to jen tak ledajaký gól. Byl to gól, který dalo dítě. Ano, čtete správně. Šestnáctiletý Álvaro García se stal nejmladším střelcem v historii Realu Madrid.

Ale Real se nevzdal. Vyrovnal na 1:1 a nakonec zápas i otočil. Ale Cádiz bojoval až do konce a zasloužil si remízu. A tak zápas skončil 2:2.

Co si z toho můžeme odnést? Že i ten nejmenší tým může porazit obra. Že i ten nejslabší soupeř může překvapit favorita. A hlavně, že námořníci si opravdu nemají brát na loď lodičky. Alespoň já už se jich bát nebudu.

Scéna z šatny Realu Madrid

Trenér Ancelotti: Kluci, co to dneska bylo? Jak jsme mohli prohrát s Cádizem?

Benzema: Trenére, oni měli v týmu dítě. Jak ho můžeme porazit?

Modrić: To není výmluva. Dneska jsme prostě hráli špatně.

Vinícius: Má pravdu. Budeme muset víc trénovat.

Ancelotti: Souhlasím. Musíme se vrátit k základům. Musíme hrát jako tým.

Hráči (sborem): Ano, trenére!

Scéna z lodi námořníků

Kapitán: Muži, dneska jsme dokázali nemožné. Porazili jsme Real Madrid.

Námořníci: Hurá!

Kapitán: Ale nesmíme zapomenout, že to byl jen jeden zápas. Budeme muset tvrdě pracovat, abychom se udrželi v lize.

Námořníci: Ano, kapitáne!

Jeden z námořníků: Ale teď si pořádně zařádíme!

Námořníci (sborem): Jo!

A tak loď námořníků vyplula na širé moře, zatímco Real Madrid se vrátil na tréninkové hřiště, aby se připravil na další zápas.