Rudolf Hrušínský

Mluvím-li o Rudovi, mám na mysli mimořádného člověka, skvělého herce, který byl zároveň skvělý kamarád, se kterým bylo možno zažít spoustu legrace a který mluvil tak, jak viděl a cítil. U něj vždy platila přímá úměra mezi tím, co řekl, a tím, co si myslel. Neschovával se za nic a nestyděl se za své názory, i když se s ním občas nesouhlasilo. Byl to muž činu a velký bojovník, jak za svoji pravdu, tak za lidi, které měl rád.

Setkání s Rudolfem Hrušínským

poprvé jsem se s ním setkal na konkurzu na film Jana Schmidta O moravské zemi. Byl jsem studentem DAMU a Ruda hrál mýho otce. Jak vstoupil do sálu, bylo to, jako by se objevil bůh. Znal jsem ho z jeho filmů a byl pro mne hereckým idolem. Když se na konkurzu postavil vedle mě a začal hrát, okamžitě jsem ztratil řeč, a když jsme měli společnou scénu, nemohl jsem ze sebe vypravit ani slovo. Ale Ruda, protože byl skutečný herec a skvělý člověk, mi velmi pomohl. Velice citlivě vedl scénu a umožnil mně, abych i já obstál. Byl to právě on, kdo dodal mnou otřesenému sebevědomí. A všem, kteří se konkurzu zúčastnili, řekl: „Vždyť jsou to všichni herci!" Měl velký dar odhalit lidi, kteří mají talent a kteří by se herectví měli věnovat.
Po natáčení tohoto filmu jsme se stali kamarády. S Rudou jsme sehráli spoustu představení, ve kterých jsme ztvárnili otce a syna. Na něj jsem vždycky mohl být pyšný, protože byl výborný herec. A protože jsme při všech těch představeních trávili spolu spoustu času, měli jsme možnost se i hodně bavit. Ruda byl totiž i veliký vypravěč a komediální talent. Vždy dokázal člověka rozesmát, i když byl třeba úplně na dně.

"Jaká to byla doba, jaký to byl svět..."

Jedno z našich společných představení byla hra Jaká to byla doba, jaký to byl svět, kterou jsme hráli v divadle Na zábradlí. Napsal ji náš kamarád Milan Uhde. Já hrál jeho bratra a Ruda hrál jeho otce. V této hře jsme prožili opravdu mnoho krásných chvil. Ruda měl v ní spoustu krásných textů, ve kterých reagoval na tehdejší společenskou situaci, na různé politiky a na jejich trapnosti. Mluvil o tom, co se kolem nás děje, a my všichni jsme s ním souhlasili. A on dokázal s grácií sobě vlastní říct vše, co si všichni mysleli.

"Já jsem starý člověk, ale chci ještě prožít něco hezkýho..."

Ruda byl obrovský talent, který se dostal do nesvobody socialistického Československa. To bylo pro něj obrovské omezení, protože nemohl říkat vše, co si myslel. A i když byl stále sledován, dokázal vyjádřit svůj názor i ve svých filmech nebo představeních. Byl to člověk, který se ničeho nebál. Byl to statečný muž, který i v době normalizace měl odvahu říct svůj názor. A i když za to často platil, nikdy se nevzdal a nikdy nerezignoval.
Často se mnou mluvil o svých dětech. Miloval je a chtěl pro ně to nejlepší. Byl pro ně velkým vzorem a učitelem. A i když nebylo vždycky jednoduché s ním žít, děti na něj vždycky vzpomínaly s láskou a úctou.
Ruda byl a je pro mne veliký vzor. Byl to skvělý herec, statečný muž a milující otec. Byl to můj kamarád a učitel, který mne hodně naučil. A jsem rád, že jsem ho mohl poznat.