Sedlák

Panečku, kdo by to byl řekl, že se zrovna já, městská holka, stala sedlačkou. Není to tak, že bych vyměnila kancelář za vidle a gumáky, starám se o e-shop s farmářskými produkty. Ale jak se říká, i když sedlák není od hlíny, je od vidlí.
Začalo to docela nenápadně. Moje kamarádka se přistěhovala na vesnici a začala provozovat farmu. Já ji občas navštěvovala a pomáhala s různými prácemi. A čím víc jsem tam byla, tím víc mě to lákalo. Viděla jsem ten klid, tu pohodu, tu blízkost přírodě. A říkala jsem si, proč ne.
Jenže co já, holka z paneláku, bych mohla vědět o farmaření? Ukázalo se, že docela dost. Od kamarádky jsem se naučila základy chovu zvířat, pěstování zeleniny a zpracování mléka. A taky jsem zjistila, že sedláci nejsou vůbec takoví, jak si je představujeme. Nejsou to staří pánové v gumácích, ale mladí lidé plní energie a nadšení.
Začala jsem nakupovat od místních farmářů a mohla jsem vidět na vlastní oči, co všechno obnáší výroba kvalitních potravin. A to mě motivovalo k tomu, že jsem se rozhodla založit e-shop, kde bych prodávala farmářské produkty.
Chci lidem ukázat, že i ve městě můžou mít přístup ke zdravému a chutnému jídlu. A že i za gumáky může být srdce z města.
Dneska už mám e-shop rok a musím říct, že jsem šťastnější než kdy dřív. Mám práci, která mě baví a dává mi smysl. A taky jsem si našla novou komunitu lidí, kteří sdílí stejné hodnoty jako já.
Jsem sedlák. A jsem na to hrdá.