Sibiřan

Jistě znáte pořekadlo "Všechny cesty vedou do Říma". A já bych rád dodal: "A někteří lidé je procházejí se zavázanýma očima." Tak jako já.

Jmenuju se Sibiřan a už několik let se motám po sociálních sítích jako slepý mládě.

Všechno to začalo, když jsem si před lety udělal účet na YouTube.

Říkal jsem si, že bych mohl sdílet své myšlenky a postřehy se světem a snad by se někdo u mě zastavil a chvíli poslouchal.

Ale ouha! Realita byla o dost drsnější, než jsem si představoval.

Místo toho, abych objevil své skryté vypravěčské nadání, jsem se setkal se zdí nezájmu a kritiky.

Lidi mi říkali, že můj hlas je příliš ostrý, můj humor příliš suchý a mé názory příliš kontroverzní.

Bylo to, jako bych se snažil prodat led Eskymákům.

Ale já jsem nevzdával! Říkal jsem si, že jen potřebuju najít své publikum.

Tak jsem experimentoval s různými tématy, měnil styl mluvy a dokonce jsem si nasadil masku, abych zakryl svou "ošklivou" tvář.

Ale nic nepomáhalo.

Začal jsem ztrácet víru v sebe sama a zvažoval, jestli to vůbec má smysl.

Ale pak se to stalo.

Jeden z mých videí náhle začalo získávat pozornost.

Lidi to sdíleli, komentovali a dokonce mě začali sledovat.

Najednou jsem měl pocit, že něco dělám dobře.

A tak jsem pokračoval ve své "Sibiřan" pouti, i když jsem pořád tápul ve tmě.

Dnes mám víc než 100 000 odběratelů a moje videa nasbíraly miliony zhlédnutí.

Ale pořád nevím, jak se mi to povedlo.

Možná je to tím, že lidi konečně ocenili můj jedinečný pohled na svět.

Anebo je to tím, že se mi konečně podařilo najít ten pověstný Řím.

Ať už je to jakkoliv, jsem vděčný za tuto cestu, protože mě naučila, že i když se cítíte ztraceni a bezradní, nikdy byste se neměli vzdát svých snů.

Protože někdy ty nejméně očekávané cesty vedou k těm nejneočekávanějším cílům.

Takže i když teď možná procházíte životem se zavázanýma očima, věřte mi, že i vy jednou najdete svou cestu.