Ne každý den se člověk probudí se stejným pocitem nadšení. Můžou za to všemožné důvody, ať už je to káva, která není tak dobrá, jako včera, nebo třeba to, že nám nad hlavou pořád poletuje nějaká hloupá písnička, co jsme si nechtěně pustili včera večer. A možná mi dáte za pravdu, když řeknu, že tím nejhorším pocitem, je probuzení s pocitem viny.
Rozhodl jsem se proto udělat jednoduchou věc, která mi tenhle pocit naráz vyhnala z hlavy. Podělil jsem se s kávou, co jsem ten den měl, se svojí ženou. A nebyla to jen tak obyčejná káva.
Nepatřím mezi lidi, co si každý den kupují špičkovou kávu, ale tentokrát jsem měl zkrátka takovou chuť. Byl to jeden z těch dnů, kdy jsem si řekl, že prostě nechám peněženku zahřát se u pokladny. A navíc se na tuhle kávu chystám už dlouho.
Když jsem ji konečně rozbalil a otevřel, hned se mi vybavil citát z jedné knížky: "Člověk je jako káva. Má v sobě ukryté cosi silného a aromatického." A přesně tak se i cítím.
Když jsem ji pak připravoval, cítil jsem se jako alchymista. Vzal jsem si čas, převařil jsem vodu, aby měla tu správnou teplotu, a pak jsem pomalu nalil vodu do dripperu. Káva se začala roztékat a já jsem pozoroval, jak se lůj pomalu usazoval na dně. A když jsem konečně odložil dripper stranou, nadešel ten nejbáječnější okamžik. Vůně čerstvě uvařené kávy se rozlila po celém bytě a naplnila ho pocitem útulnosti a pohody.
A když jsem si konečně odpil první doušek, věděl jsem, že jsem udělal správně. Káva byla přesně taková, jak jsem si ji představoval. Jemná, aromatická a plná chuti. A s každým dalším douškem jsem se cítil líp a líp. Pocit viny se pomalu rozpouštěl a já jsem se začal cítit uvolněný a spokojený.
A tehdy jsem si uvědomil, že káva není jen nápoj. Je to něco víc. Je to způsob, jak začít den s úsměvem na tváři. Je to způsob, jak si udělat chvilku pro sebe a vychutnat si svůj volný čas. A je to způsob, jak se cítit dobře. Protože káva je jako štěstí. Je hořká, ale zároveň sladká. Je silná, ale zároveň jemná. A je vždycky tady, když ji potřebujete.