Slavia - Pardubice

Když jsem se v úterý dozvěděl, že Slavia vyhrála v Pardubicích, měl jsem radost. Ne, že by mě to překvapilo. Naopak, jako slávista jsem to očekával. Ale udělal mi radost ten fakt, že Slavia vyhrála i přes to, jak hrála.
Bylo to trápení. Pardubice byly lepší. Teda, neříkám, že by se nám Slavia nelíbila. Na to jsme už s Kamenofilem líní. Ale byla prostě lepší. Bylo to zřejmé ze statistiky, kde třeba na střely na bránu měli domácí celkem výraznou převahu. A bylo to zřejmé taky z toho, jak se hrál fotbal.
Ale Slavia měla štěstí. Nebo spíš, měli Koláře. Kdyby v bráně nestál právě on, asi bychom prohráli. A to by byla škoda.
Protože zápas to byl hezký. Hlavně teda pro pardubické fanoušky, kteří tentokrát mohli být se svým týmem spokojení. A bylo to vidět i na atmosféře, která byla opravdu bouřlivá.
Já osobně mám atmosféru v Pardubicích rád. Je tam cítit nadšení a vášeň, která bohužel v českém fotbale mnohdy chybí. A to i ve větší městech, ve kterých by se dalo čekat, že tam ta atmosféra bude.
Ale v Pardubicích je. A to i přesto, že Pardubice nejsou zrovna fotbalovou velmocí. Ale třeba to jednou budou. Mají dobré vedení, které se snaží, aby se fotbal v Pardubicích rozvíjel. A mají taky dobré fanoušky, kteří jsou ochotni svůj tým podporovat i v těžkých časech.
Takže kdo ví, třeba se jednou Pardubice stanou pravidelným účastníkem evropských pohárů. A třeba tam jednou vyhrají i nad Slavií. Ale to je ještě daleko. Teď je důležité, aby se Pardubice udržely v lize. A to by se jim letos mohlo povést.
A já jim budu fandit. Ne proto, že bych byl jejich fanouškem. Ale proto, že jsou to dobrý tým, který hraje hezký fotbal. A proto, že mají dobrou atmosféru.