SPD aneb Jak žít s poruchou zpracování smyslových informací

Mít SPD, tedy poruchu zpracování smyslových informací, je jako žít v jiném světě. Světě, který je pro ostatní normální, ale pro mě je to místo plné zahlcujících podnětů a neustálého stresu.
Je to jako být v davu lidí a slyšet každý jejich hlas, cítit každý jejich dotek a vnímat každou jejich vůni. Je to jako se snažit soustředit se na jednu věc, ale neustále vás rozptylují světla, zvuky a pohyby. Je to jako žít život, ve kterém je všechno příliš mnoho a vy se nikdy necítíte opravdu pohodlně.
Můj svět je světem extrémů. Světla jsou příliš jasná, zvuky jsou příliš hlasité a doteky jsou příliš intenzivní. Cítím se, jako bych neustále kráčel po tenkém laně, snažíc se vyrovnat svou citlivost na podněty s požadavky okolního světa.
Ale SPD není jen o citlivosti na smyslové podněty. Je to také o potížích s jejich zpracováním a integrací. Moje mozek má problém filtrovat důležité informace z pozadí a často se cítím zahlcený množstvím vstupů, které přijímám.
To může vést k celé řadě problémů, jako jsou potíže s pozorností a koncentrací, potíže s regulací emocí a potíže se sociální interakcí. Může se to také projevit v podobě fyzických příznaků, jako jsou bolesti hlavy, žaludeční nevolnosti a svalové napětí.
Život s SPD může být náročný. Může to ovlivnit každou oblast mého života, od mé práce, přes můj osobní život až po mé duševní zdraví. Ale protože mi byla diagnostikována SPD, mám pocit, že jsem konečně našel způsoby, jak zvládat své příznaky a žít svůj život co nejlépe.
Jednou z nejdůležitějších věcí, které jsem se naučil, je, že nejsem sám. Existují miliony lidí s SPD a existuje spousta zdrojů, které mi mohou pomoci. Naučil jsem se také důvěřovat svým instinktům a brát si pauzy, když to potřebuji.
Život s SPD není vždy snadný, ale naučil jsem se přijmout své jedinečné potřeby a našel jsem způsoby, jak vzkvétat i přes své výzvy. Ať už máte sami diagnostikovanou SPD, nebo znáte někoho, kdo ji má, vězte, že nejste sami a že je tu naděje.