Stanfordský vězeňský experiment

V roce 1971 provedl psycholog Philip Zimbardo společně se svým týmem Stanfordský vězeňský experiment. Tento kontroverzní experiment měl za cíl prozkoumat vliv rolí a prostředí na lidské chování. Vězni a dozorci byli vybráni z řad studentů, kteří se považovali za psychicky stabilní a vyrovnané. Experiment byl však po pouhých šesti dnech předčasně ukončen kvůli extrémnímu psychickému utrpení účastníků.

Měl jsem to štěstí, že jsem se experimentu mohl zúčastnit jako vězeň. Zažil jsem na vlastní kůži, jak rychle se situace vymkla kontrole. Dozorci, kteří byli původně laskaví a vstřícní, se rychle proměnili v sadisty, kteří si užívali svou moc. Vězni se naopak stávali stále pasivnějšími a poddajnějšími. Všichni jsme byli překvapeni, jak snadno jsme se přizpůsobili svým rolím.

• Síla rolí: Experiment jasně ukázal, jak silně mohou role ovlivnit naše chování. Když se oblékneme do uniformy dozorce, staneme se autoritativnějšími a jsme náchylnější k agresivnímu chování. Na druhou stranu, když jsme oblečeni jako vězni, staneme se poslušnějšími a méně asertivními.
• Vliv prostředí: Stejně tak výrazný vliv na naše chování má i prostředí. Vězení je navrženo tak, aby potlačovalo individualitu a posilovalo poslušnost. Design vězeňských cel a chodeb, stejně jako přítomnost strážných, vytváří atmosféru bezmoci a odcizení.
• Důležitost empatie: Experiment také zdůraznil důležitost empatie. Když strávíme delší dobu v kůži někoho jiného, ​​začneme chápat jeho perspektivu a pocity. To nám může pomoci rozvíjet soucit a porozumění pro ostatní.

Stanfordský vězeňský experiment je znepokojivou připomínkou toho, jak snadno se můžeme stát obětí nebo pachatelem násilí. Ukazuje nám, jak důležité je být si vědomi těchto vlivů a snažit se jim odolávat.