Už jako malý kluk mě fascinovalo, jak dokážou obyčejná světýlka rozzářit celý pokoj a navodit kouzelnou atmosféru. Tehdy jsem ještě netušil, že tohle kouzlo budu jednou sám vytvářet.
Film, to byla láska na celý život. Vzpomínám si, jak jsem s kamarády trávil celé hodiny natáčením domácích filmů. Přestože naše vybavení bylo značně primitivní, nadšení pro věc nám nechybělo. Později, už jako středoškolák, jsem dostal možnost pracovat na profesionálním natáčení a tam jsem poprvé na vlastní kůži poznal, jak náročné, ale zároveň fascinující natáčení filmů může být.
Po maturitě jsem se vydal studovat filmovou produkci. Byla to skvělá doba plná učení, praxe a hlavně setkávání se zajímavými lidmi. Právě díky studiu jsem se dostal k práci na krátkometrážním filmu, který získal několik ocenění na mezinárodních filmových festivalech. To mě utvrdilo v tom, že chci natáčení filmů věnovat svůj život.
Po škole jsem začal pracovat jako produkční asistent na různých projektech. Postupně jsem se vypracoval až na pozici výkonného producenta. Za tu dobu jsem se toho naučil neuvěřitelně mnoho a zažil jsem věci, o kterých se mi dříve ani nesnilo. Natáčel jsem v exotických lokacích, spolupracoval se světoznámými herci a režiséry a zažil množství nezapomenutelných momentů.
Vrcholem mé kariéry bylo natočení filmu Světýlka. Tenhle film byl pro mě něčím víc než jen další projekt. Byl to odraz mého dětství, mých snů a tužeb. A hlavně, byl to film o síle světla, která dokáže rozzářit i ten nejtemnější kout.
Světýlka měly neuvěřitelný úspěch. Film získal několik prestižních ocenění a stal se jedním z nejnavštěvovanějších českých filmů toho roku. Ale pro mě byla největší odměnou reakce diváků. Lidé mi psali, jak je film dojal, inspiroval a donutil je se zamyslet nad některými důležitými věcmi. V tu chvíli jsem si uvědomil, že natáčení filmů není jen o tom vytvářet zábavu, ale také o tom ovlivňovat životy lidí k lepšímu.
Od té doby jsem natočil několik dalších filmů a každý z nich byl pro mě něčím jedinečný. Některé byly komedie, jiné dramata, ale všechny měly jedno společné – snažil jsem se do nich vložit kus sebe. Věřím, že právě to dělá filmy skutečně výjimečnými. A já budu rád, když i Světýlka zůstanou v srdcích diváků ještě dlouho po tom, co zhasnou světla v kině.