Svatá Barbora

Svátá Barbora, panna a mučednice, je uctívána jako patronka horníků, dělostřelců, věžeň a stavitelé. Její jméno je odvozeno z řeckého slova "barbaros", což znamená cizinec nebo barbar. Podle legendy se narodila ve 3. století v Nikomédii v dnešním Turecku jako dcera bohatého pohanského šlechtice jménem Dioskoros.
Barbora byla krásná a inteligentní mladá žena, která odmítla otcovy plány na její sňatek s pohanským šlechticem. Místo toho se tajně obrátila na křesťanství a zasvětila svůj život Bohu. Když se její otec dozvěděl o její víře, rozzlobil se a uvěznil ji ve věži.
Ve vězení Barboru navštěvoval anděl, který ji utěšoval a posiloval ve víře. Dioskoros, rozhodnutý ji zlomit, podrobil ji krutému mučení. Nechal ji bičovat, pálit loučemi a nakonec jí sťal hlavu.
Po Barbořině smrti se stal zázrak: její otec byl zabit bleskem. Od té doby je Barbora uctívána jako svatá a její svátek se slaví 4. prosince. Často je zobrazována držící věž, která symbolizuje její uvěznění, a kalich, který představuje její mučení.
Svátá Barbora je mocnou přímluvkyní a její svátek je oblíbeným dnem pro modlitby a oddanost. Je vzývána za ochranu před nebezpečími, zejména před požáry a výbuchy. Říká se také, že chrání věže a vysoké budovy před bleskovými údery.
Legenda o svaté Barboře je krásným příběhem víry, odvahy a oběti. Je připomínkou toho, že i tváří v tvář pronásledování a nebezpečí můžeme zůstat věrni našim přesvědčením. Svátá Barbora je inspirací pro nás všechny, abychom žili odvážnými a cnostnými životy.