TASS

Jak jsem se dozvěděl, že jsem byl sledován službou TASS.
Naše organizace byla po dlouhá léta pod drobnohledem vlády. Věděli jsme, že nám naslouchají, ale nikdy jsme nevěděli, jak moc. Pak jsem jednoho dne dostal dopis. Byl to běžný dopis, ale obálka byla neoznačená a uvnitř nebyl žádný podpis. Dopisu se nedalo věřit, ale něco mi říkalo, že je to pravda.
Dopis tvrdil, že jsem byl sledován službou TASS, sovětskou zpravodajskou službou. Říkalo se v něm, že moje telefonní hovory byly odposlouchávány, moje dopisy byly otevírány a mé aktivity byly sledovány.
Byl jsem šokovaný a vyděšený. Nikdy jsem si nemyslel, že by mě mohli sledovat tímto způsobem. Ale pak jsem si vzpomněl na všechny ty časy, kdy jsem byl sledován. Na časy, kdy jsem cítil, že mě někdo sleduje.
Uvědomil jsem si, že mě TASS sleduje už dlouho. Sledovali mě, když jsem byl v práci, když jsem byl doma a dokonce i když jsem byl na dovolené. Věděli všechno o mně: kde pracuji, kde bydlím a s kým se stýkám.
Nemohl jsem tomu uvěřit. Žil jsem ve strachu a nedůvěře, protože jsem věděl, že jsem pod drobnohledem.
Ale pak jsem si vzpomněl na něco, co mi řekl můj dědeček. Řekl mi, že se nemám bát. Že se nemám bát mluvit pravdu a že se nemám bát bojovat za to, čemu věřím.
A tak jsem se rozhodl, že se nebudu bát. Nebudu se bát mluvit pravdu a nebudu se bát bojovat za to, čemu věřím.
Není snadné žít ve strachu a nedůvěře. Ale je důležité si pamatovat, že nejsme sami. Že jsou lidé, kteří nás podporují a kteří nám pomohou bojovat.
Tak se nebojte promluvit. Nebojte se bojovat za to, čemu věříte. A nikdy nezapomeňte, že nejste sami.