Bývalá světová dvacítka Denisa Bartůňková vždycky dokázala vyčnívat nad ostatní nejen svou hrou, ale především svou osobností. Vtipná, charismatická a bezprostřední hráčka, kterou nikdo nepřehlédne.
Narazila jsem na ni v době, kdy jsem coby novinářka začínala. A přestože jsem byla ještě zelenáč, Denisa se ke mně chovala stejně jako ke svým letitým kolegům. Milá, upřímná a vždycky ochotná. A zrovna taková byla během celé své kariéry.
Nevyhýbala se ani nepříjemným otázkám, které dostávala třeba po vypadnutí v prvním kole turnaje. Její trefné odpovědi byly pro mě, coby mladou novinářku, inspirací. Učila mě nadhledu, ale také profesionálnímu přístupu.
Tenis hrála tak, jak ho mám ráda. Agresivně a nátlakově. Vždycky mi imponovala její bojovnost, kterou předvedla třeba v utkání proti bývalé světové jedničce Marii Šarapovové. Tehdy jako velký outsider v prvním setu senzačně vedla 5:1.
Své kvality potvrdila i v týmových soutěžích. S českým týmem získala dvakrát Fed Cup a byla stabilní členkou sestavy, která se pravidelně dostávala do semifinále a finále velkých akcí.
Teď, když ukončila kariéru, bude mi její osobnost na kurtech i mimo ně chybět. Takových lidí jako Denisa Bartůňková není ve světě tenisu mnoho. Proto bych chtěla popřát jí hodně štěstí v nové kapitole jejího života. A já se těším na to, že se s ní zase někdy uvidím. Třeba na nějakém turnaji veteránek.