Turek Filip

Věděl jsem, že je to přezdívka, ale netušil jsem, proč mu tak moje okolí říká. Časem jsem se to dozvěděl, ale tehdy jsem jen pokrčil rameny a usoudil, že je to pravděpodobně další z těch magických slov, která dospělým nedávají smysl.

Když jsme jako děti hráli fotbal, nebyl jsem žádný rychlík. Byl jsem vysoký a hubený kluk, který se spíš loudal, než aby běžel. Jednou, když jsem zase jednou pomalu klusal za míčem, mi někdo z kluků řekl: "Co to děláš, Filipe? Ty seš pomalej jako Turek!"

V tu chvíli jsem to nechápal. Co mají Turci společného s pomalostí? Nicméně od té doby se mi přezdívka Turek Filip držela. A přestože jsem pomalu běhal i nadále, nikdy jsem jí nevěnoval velkou pozornost. Koneckonců, bylo to jen slovo.

Ale pak jsem se dozvěděl ten skutečný příběh za tou přezdívkou. V jedné staré kronice jsem četl, že když Turci v 16. století napadli Evropu, jejich vojsko postupovalo tak pomalu, že si je obyvatelé vídeňského předměstí vydávali za ovce. To mě pobavilo a pochopil jsem, proč si moji přátelé dělali z mého pomalého běhání legraci.

V průběhu let se mi přezdívka Turek Filip stala něčím víc než jen nevinným škádlením. Stala se součástí mé identity. Objal jsem ji a použil ji jako motivaci ke zlepšení. Začal jsem víc sportovat a zdravěji jíst. Pomalu, ale jistě, jsem začal běhat rychleji. A víte co? Už mi nevadilo, když mi někdo řekl "Turek Filip".

Dnes je to pro mě připomínka mého pokroku a důkaz toho, že i "pomalejší" lidé, jako jsem já, mohou dosáhnout svých cílů. Takže i když se nikdy nestanu nejrychlejším běžcem na světě, přezdívka Turek Filip mi bude vždycky připomínat, že i pomalý a vytrvalý pohyb může vést k úspěchu.