Věrka Vybíralová

Můj tata o mně říká, že jsem jako magnet. Ale takový zvláštní magnet, co nepřitahuje kovy, ale lidi. A já si to tak trochu myslím taky. Odjakživa mám totiž kolem sebe spoustu lidí a mám pocit, že je mi nějak přirozený být středem pozornosti. A právě proto jsem si hodně rychle našla cestu k umění.

Pocházím z Přerova a odmala jsem pořád někde něco kreslila a malovala. Moji rodiče mi v tom vždycky podporovali a dávali mi za to, že jsem poslušná a jsem v něčem dobrá, prostor pro to, abych se v tom rozvíjela. I když, s tím posloucháním, to teda nebylo vždycky úplně v pořádku. Ale to je jedno.

Vystudovala jsem Střední uměleckou školu v Kroměříži a poté jsem pokračovala na Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě, obor restaurování. A právě tady jsem našla svoji cestu. Restaurování mi dalo nejen technické dovednosti, ale i cítění pro umění a porozumění tomu, jak ho vytvářet.

Po škole jsem se vrátila do Přerova a začala jsem se věnovat malbě a portrétování na zakázku. A právě portrétování mi přineslo tu největší slávu. Rychle jsem si našla svůj styl – rychlokresba, kdy za pár minut dokážu zachytit podobu člověka tak, že je v tom vidět jeho charakter a emoce.

Věnuji se i charitativním projektům. Například jsem pomalovala sanitku pro děti, aby se jim pobyt v ní stal příjemnějším zážitkem. A taky jsem malovala pro Nadaci Terezy Maxové dětem, aby jim pomohla získat peníze na jejich projekty.

Jsem šťastná, že můžu svou tvorbou dělat radost druhým a že můžu využít svůj talent k tomu, abych pomáhala.

A co plánuju dál? Chci se dál věnovat malbě a portrétování a ráda bych se také více věnovala vystupování na veřejnosti. Mám ráda kontakt s lidmi a baví mě je bavit a překvapovat. A hlavně, chci být neustále v pohybu a tvořit něco nového.

Takže pokud mě někdy potkáte, tak se nebojte přijít a říct ahoj. Budu ráda, když se s vámi seznámím a ukážu vám něco ze své tvorby.