Vadlejch

Jsou to takové ty boty, které nosit nemůžete, ale zároveň se jich nemůžete zbavit. A tak je máte schované nahoře ve skříni, a když je někdy vytáhnete, vzpomínáte na to, kolik kilometrů na vás ušly, kolik stezek jste s nimi zdoláli, kolik jste s nimi zažili. A taky vám připomínají lidi, které jste s nimi potkali.
Vadlejch, jak se těm botám slangově říká, mají prostě duši. Nosí se už odnepaměti a i když dnešní modely jsou mnohem pohodlnější a lehčí, nikdy nebudou mít to kouzlo jako staré dobré kožené vadlejchy.
Nosit vadlejchy je jako chodit bos. Cítíte každý kamínek, každou nerovnost, ale zároveň cítíte i zem pod nohama. Je to pocit spojení s přírodou, který vám žádné jiné boty nedají.
A když už jsme u té přírody, tak s vadlejchy můžete jít kamkoliv. Do lesa, na hory, k moři. Jsou jako věrní kamarádi, kteří vás nikdy nenechají ve štychu.
Ale vadlejchy nejsou jen o přírodě. Jsou taky o lidech. O lidech, kteří je nosí, a o lidech, které cestou potkáte. S vadlejchy na nohou se vždycky nějaký ten kus řeči udělá.
Je prostě něco magického na těch starých kožených botách. Je to jejich jednoduchost, jejich odolnost a jejich historie. A i když je už nikdy nebudete nosit, budou vám vždycky připomínat ty nejkrásnější chvíle vašeho života.
Takže až budete příště uklízet skříň, nezapomeňte na své staré vadlejchy. Možná je ještě jednou budete chtít vzít do ruky a zavzpomínat na to, kolik toho spolu prožili.