Vanda Chaloupková

Mám tři vnuky. Staršímu je osm, prostřednímu pět, nejmladšímu dva a půl roku.

Ano, vypadá to, že mám na babičku ještě dost času, ale s trojitým pravnukem jsem se nechala slyšet, že babička už jsem!

A je to tak. Jsem pořád ve víru a i když jsem si myslela, že už mám vše za sebou, mé milované děti se se svými dětmi postaraly o to, abych vůbec neměla čas stárnout. A je to skvělé!

Naplňuje mě to. A to i v momentech, kdy dětem kvůli jejich nemoci nemohu hlídat jejich malé tvorečky a ony musí hledat jinou péči. I když je to pro mě těžké, protože je mám opravdu ráda, je to ten nejlepší důkaz toho, že jsem opravdu babička a babičky prostě hlídají.

A je to v pořádku. Protože nechci dětem zasahovat do jejich života.

Jsou to skvělé maminky a mám to štěstí, že se rodičovství učí a dokáží se svými ratolestmi ty nejlepší kousky a zažívat ty nejhezčí dobrodružství.

A já mám to štěstí, že jsem u toho a mohu jim pomáhat, když potřebují. A že mě potřebují na to, co jim skutečně dělá radost, je pro mě ta nejkrásnější odměna.

Protože vidět mé děti šťastné, to je i mé štěstí!

A s tím, jak děti rostou, začínám být ráda, že mám tolik energie a že soudružka osteoporóza ještě dostala stopku!

Protože být babička je ta nejkrásnější věc na světě a užívám si každou volnou chvíli s mými milovanými vnuky.

A soudě podle toho, co se v mém těle děje, to vypadá, že mi ještě dlouho nikdo nebude říkat babi stará.

A to je dobře.

Protože být babička je prostě skvělé!