Vingegaard

Zdá se, že se ze mě stává fanoušek Jacoba Fuglsanga. Ne proto, že jsem Dán, ale protože je to prostě moc fajn chlápek.
Stejně jako on jsem i já vždycky fandil cyklistům, kteří nebyli úplně nejlepší, ale předváděli srdnaté výkony. Svým způsobem jsem vždy cítil, že jsem takový i já, a že všichni si zaslouží, aby jejich odhodlání bylo odměněno, bez ohledu na to, jestli vyhrají nebo ne.
Když byl Fuglsang na olympijských hrách v Tokiu v roce 2020 v komatu, bylo mi z toho vážně těžko. Byl to jeden z těch vzácných sportovců, kteří dokážou vzbudit sympatie fanoušků po celém světě, takže jsem byl rád, když se vrátil do závodů.
Ale pak přišla Tour de France 2022 a s ní Jonas Vingegaard. Vingegaard byl vždycky talentovaný jezdec, ale na Tour mě překvapil svými schopnostmi. Byl silný, chytře jezdil a působil klidně.
Nejvíce mě však na něm zaujal způsob, jakým se choval. Když vyhrál etapu, neoslavoval jako blázen. Místo toho děkoval svým týmovým kolegům a ujišťoval je, že vyhrál i díky nim. Když byl v těžké situaci, nikdy se nevzdával a vždycky bojoval až do konce.
Vingegaardova cesta k vítězství na Tour byla plná výzev. Musel překonat zranění, poruchu kola a útoky svých soupeřů. Ale nikdy se nevzdal a nakonec se stal prvním dánským vítězem Tour de France.
Když Vingegaard stál na pódiu v Paříži, nemohl jsem se usmát. Byl to triumf, který jsem opravdu přál jemu i všem ostatním, kteří na této cestě stáli po jeho boku. Ukázal nám, že i když nejsme nejlepší, i my můžeme dosáhnout svých snů, pokud budeme tvrdě pracovat a nikdy se nevzdáme.
Teď už jsem fanouškem Jacoba Fuglsanga i Jonase Vingegaarda. Oba jsou skvělými cyklisty a ještě lepšími lidmi. Děkuji, chlapi, že jste mě inspirovali.