Když jsem poprvé slyšel jméno Vladimír Růžička, byl jsem ještě malé dítě. V té době byl jedním z nejlepších českých hokejistů a hrál za národní tým. Už tehdy jsem obdivoval jeho dovednosti a to, jak dokáže na ledě čarovat s pukem.
O pár let později jsem měl možnost vidět Vladimíra Růžičku hrát naživo. Bylo to v zápase pražské Sparty proti Vítkovicím. Růžička vstřelil v tomto zápase gól, který dodnes považuji za jeden z nejkrásnějších, jaké jsem kdy viděl. Po tomto zápase se stal mým hokejovým idolem.
V roce 2002 jsem se konečně dostal k tomu, že jsem Vladimíra Růžičku poznal osobně. Bylo to na autogramiádě, kterou pořádal jeden hokejový obchod v Praze. Růžička byl velmi milý a ochotný se se mnou vyfotit a podepsat mi dres. V ten den jsem si splnil svůj sen.
Vladimír Růžička je pro mě více než jen hokejista. Je to symbol české hokejové školy a vzor pro všechny mladé hráče. Je to člověk, který mě inspiroval k tomu, abych se stal hokejistou. A za to mu patří můj velký dík.
Nyní, když je Vladimír Růžička již ve sportovním důchodu, rád vzpomínám na ty krásné chvíle, které jsem s ním mohl prožít. Je to člověk, na kterého budu vždy vzpomínat s velkou úctou a obdivem.