Yzomandias

Bývám tázán, jaké pro mě je, že lidé znají mé texty nazpaměť. Když skladbu vydám, stane se veřejným majetkem, aniž by mi to jakkoli vadilo. Radost mi naopak udělá, když slyším ostatní, jak zpívají moje písně. Považuji to za největší úspěch, jakého jsem mohl dosáhnout.
Psal jsem už odmala, mnohem dříve, než jsem začal rapovat. Vlastně už asi od deseti let. Byl jsem velmi citlivý a zranitelný chlapec. Musel jsem se vyrovnat se šikanou ve škole, což mě sebemrskačským způsobem inspirovalo k tomu, abych své pocity vyjadřoval prostřednictvím hudby.
První rapovou skladbu jsem napsal ve čtrnácti letech. V té době jsem také poprvé vystupoval před publikem. Bylo to neuvěřitelné, jak mě energie davu dokázala naplnit. V tu chvíli jsem věděl, že hudbě se chci věnovat po zbytek života.
Mé texty jsou velmi osobní. Čerpám z vlastních zkušeností a pocitů. Někdy se mi stává, že mám nápad na píseň, která se vymyká mému stylu. Nemám na ni chuť, ale nedokážu ji pustit z hlavy. Takové písně mám tendenci odkládat, ale vždy se k nim nakonec vrátím.
Nikdy jsem nechtěl být raperem, který používá sprostou mluvu. Myslím, že je možné sdělit cokoli, aniž bychom museli používat vulgarismy. Moje hudba by měla být pro všechny, bez ohledu na věk. Chci, aby se v ní každý našel.
Vím, že má hudba pomáhá lidem se svými problémy. Dostávám spoustu zpráv od lidí, kteří mi říkají, jak moc jim moje hudba změnila život. To je pro mě největší odměna, jakou jsem mohl dostat.