Zákulisí ,,Kde domov můj aneb Cesta do Národního divadla

Kdo by neznal tuhle znělku? Každé představení v Národním divadle začíná povzbuzením diváků k tomu, aby se zapojili do zpěvu národní hymny. Zní to sice vlastenecky, ale má to i jinou, praktičtější funkci. Zatímco orchestr dolaďuje poslední tóny, my si můžeme projít text a připravit se na představení.

Jak si asi myslíte, vznikla tahle tradice? Že byla nějakým vyhlášením stanovena od počátků divadla? Omyl! K zařazení do repertoáru prý došlo zcela spontánně. Jednou v roce 1920 zaskočila operní soubor nepřítomnost dirigenta. Aby se vyplnil čas, rozhodl se tehdejší šéf opery Karel Kovařovic, jinak mimochodem skvělý skladatel, že orchestr zahraje českou národní hymnu. A protože je hymnou vlastně zhudebněná báseň, napadlo ho, že k ní přizve i publikum. Reakce byla překvapivě kladná a lidem se to natolik zalíbilo, že se zpěv hymny stal nedílnou součástí představení.

Za 100 let existence Národního divadla zazněla hymna tisíckrát, ale jednou to bylo trochu jinak. V prosinci 1941 přerušil zpívání výbuch. V divadelním zákulisí odpálil vlastní bombu herec, později známý jako Viktor Růžička, který se tak rozhodl vyjádřit svůj nesouhlas s tehdejšími poměry.

Národní divadlo zažilo i další netradiční počiny. Například v roce 1968 vystoupili studenti na balkoně a rozvinuli protestní nápisy proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy.

A na závěr ještě jednu zajímavost. Pokud náhodou ,,Kde domov můj" neznáte, tak vám prozradím, že slova napsal Josef Kajetán Tyl. Muziku složil František Škroup. Hymna je to od roku 1918 a pokud jste teď dostali chuť se na ni do Národního divadla zajít podívat, tak vám prozradím, že aktuální program a vstupenky najdete na www.narodni-divadlo.cz.