„Zapisník alkoholického

Sedím v koutě hospody a pozoruju štamgasty. Většina z nich jsou chlapi, staří i mladí, kteří popíjejí pivo a baví se o fotbalu. Jen já tady sedím sám, s notebookem na stole, a píšu. Píšu o tom, co prožívám, o svých pocitech, o svém zoufalství. Píšu o tom, jak se snažím přestat pít, ale nedaří se mi to.

Už několikrát jsem se pokusil skoncovat s alkoholem, ale vždycky jsem se k němu vrátil. Je to jako začarovaný kruh. Chvíli jsem střízlivý, ale pak přijde nějaká krize a já se hned zase napiju. Je to jako bych měl v sobě démona, který mě nutí pít.

Mám pocit, že už jsem ztratil všechno. Přišel jsem o práci, o rodinu, o přátele. Zůstal jsem sám a jediný, co mi zbylo, je alkohol. Jenže ani ten mi už nepřináší žádnou radost. Jen mě ničí ještě víc.

Nevím, co mám dělat. Chci přestat pít, ale nevím jak. Bojím se, že už nikdy nebudu schopen žít normální život. Že už navždy zůstanu sám, závislý na alkoholu.

Třeba mi pomůže, když se svěřím někomu, kdo ví, čím si procházím. Někomu, kdo mě pochopí a bude mi oporou. Jenže takového člověka neznám. Všichni, koho jsem znal, se ode mě odvrátili, když zjistili, že jsem alkoholik.

Možná by mi pomohlo, kdybych se připojil k nějaké skupině abstinentů. Mohl bych se tam setkat s lidmi, kteří mají podobné problémy jako já a kteří by mi mohli pomoci zůstat střízlivý. Ale bojím se, že by se mi tam vysmáli. Že by mě odsoudili za to, co jsem udělal.

Nevím, co mám dělat. Jsem zoufalý a nevím, na koho se obrátit. Jediné, co vím, je, že takhle už dál žít nemůžu. Že musím něco změnit.

Možná že začnu tím, že si najdu nějakou skupinu abstinentů. Možná že tam najdu někoho, kdo mě pochopí a bude mi oporou. Možná že konečně dokážu přestat pít a začít nový život.