Zlatý chléb

„Všechno, co se třpytí, není zlato.“
Tato stará moudrost se mi vybaví, když si vzpomenu na svůj pokus upéct zlatý chléb. Měl to být dárek pro mého přítele, který je velkým milovníkem pečení. Jsem sice dobrá kuchařka, ale pečení nikdy nebylo mou silnou stránkou. Přesto jsem byla odhodlaná mu udělat radost a chtěla jsem upéct něco opravdu výjimečného.
Na internetu jsem našla recept na zlatý chléb. Znělo to snadno – smíchejte pár ingrediencí, upečte a voila! Můj chléb bude mít zlatavou kůrku a měkký, nadýchaný vnitřek.
Když jsem začala péct, vše šlo hladce. Ingredience jsem pečlivě odměřila a smíchala. Těsto vypadalo perfektně. Nalila jsem ho do formy a dala do trouby.
Vůně pečeného chleba se linula bytem a já jsem se těšila, až ho vyndám z trouby. Ale když jsem tak učinila, moje radost se rychle rozplynula.
Můj chléb nebyl zlatý. Byl hnědý a s tuhou, spálenou kůrkou. Také byl těžký jako cihla.
Pokusila jsem se ho zachránit přidáním nějakého másla a cukru, ale to jen zhoršilo situaci. Chléb byl nepoživatelný.
V tom okamžiku jsem si uvědomila, že někdy i ty nejkrásnější věci, které se nám zdají být zlatem, mohou být zklamáním.
A tak jsem se poučila, že „vše, co se třpytí, není zlato“. A také jsem se naučila, že ne vždy se vyplatí zkoušet nové věci.
Nicméně jsem ráda, že jsem to alespoň zkusila. I když se můj zlatý chléb nepovedl, aspoň jsem se zasmála tomu, jak tragicky dopadl. A příště už budu vědět, že je lepší zůstat u toho, co umím nejlépe – vaření.